S Evou Jakešovou ze serveru Sebe-vědomá jsme si povídaly o ženskosti, pánevním dnu… a všechno, co s těmito tématy souvisí. S jejím svolením rozhovor přebírám i sem. Originální verzi naleznete ZDE.
O vědomé ženskosti s Vendulkou Pánkovou
Vendulku Pánkovou znám od roku 2006, kdy jsem měla tu čest sledovat její přípravu na soutěž Miss Orient, kterou vyhrála. Její přítomnost pro mě vždy byla velmi příjemná, ženská, plná pozitivní energie a ráda bych se s vámi podělila o její myšlenky, které jsou velmi inspirativní. Vendulka ve své práci se ženami kombinuje orientální tanec, Bollywood, školu pánevního dna, Labanovu analýzu pohybu, cvičení dle Mojžíšové, zkušenosti z masáží, hormonální jogu a další. Její zájem o tělo a jeho souvislosti je skutečně hluboký. Vyzpovídala jsem jí a věřím, že vás její odpovědi obohatí a posunou dál.
Chtěla bych s tebou dnes mluvit na témata skrytá mezi ženskými boky. Jak vnímáš tuhle oblast ze svého pohledu? Co se v ni skrývá?
Oblast ženských boků, pánve a bříška vnímám pro ženy jako hlavní „epicentrum“ všeho – je to místo zrodu nového života, centrum energie, potěšení a rozkoše… Skrývá se tu ženská energie, a dle východních systémů jsou zde silná energetická centra, tzv. čakry, zdroje naší síly, a je zde také sídlo Kundalini, „hadí“ síly – vesmírné energie skryté u kořene naší páteře. Naše pánev je také „emočním barometrem“, a pokud emoce plně neprožijeme a nezpracujeme, často se zde také ukládají.
Co myslíš, že v této oblasti ženy nejčastěji řeší?
Oblast pánve souvisí v rovině emoční s tématy první a druhé čakry – tedy náš vztah k materiálnu, penězům, naše schopnost sebe a svou rodinu materiálně zabezpečit, schopnost stát na vlastních nohách, stát si za svým, pocit uzemnění a plná přítomnost ve svém těle, naše vztahy partnerské i rodinné, náš vztah k sexu a vlastnímu ženství, pocity radosti, vitality, ale i hněvu, vzteku, agrese, studu a viny. A pokud máme v některé z těchto oblastí problém, často se může v pánvi projevit na fyzické rovině nějakým blokem, nebo onemocněním.
V praktické rovině ženy v souvislosti s touto oblastí často řeší vztah ke svému tělu a ženským orgánům jako takovým (mnoho žen ani neví, jak jejich „ženské klenoty“ vypadají!), ženské zdraví, sebelásku a sebevědomí, vztah k sexu, stud za to, že ho chci moc, nebo naopak málo, téma menstruace, která je často brána ne jako ženský dar cykličnosti a možnosti se každý měsíc vyčistit a „znovuzrodit“, ale jako trest, témata plodnosti (a v dnešní době čím dál více neplodnosti) a vůbec to, jestli si svou ženskost dokážu (a dovolím) užít a prožít.
Řešíš nebo řešilas to i u sebe či u žen ve svém bezprostředním okolí?
Vzhledem k tomu, že již dlouhá léta se ženami pracuji, ať už na kurzech orientálních a indických tanců, nebo na kurzech cvičení pro ženy, a především kurzech Školy pánevního dna, a samozřejmě mám spoustu žen v rodině a blízkém okolí, setkala jsem se snad se všemi těmito tématy. Z mé zkušenosti je na nějaké úrovni řeší většina žen. Já sama samozřejmě nejsem výjimkou.
Téma sebevědomí a sebelásky byla pro mne klíčová a vědomá práce na sobě a s ženskou energií a cykličností, a hlavně s tělem a s pánevním dnem, mi pomohly např. od urputných menstruačních bolestí, k mnohem intenzivnějšímu prožitku z milování, k lepšímu sebepoznání…
Tanec mi zase pomáhá nosit své tělo s grácií a radostí, i když není podle měřítek módních časopisů dokonalé, cítit se v něm dobře a projevit stránky a temperament, které by jinak zůstaly skryty.
Jaké chyby jsi dělala?
Než jsem se začala věnovat práci s myslí, tělem, a především s oblastí pánve, ať už v tanci a vědomém pohybu, nebo přímo s pánevním dnem komplexním přístupem Metody 3×3, byla jsem hrozný stydlín. Spíše uzavřenější, málo jsem si věřila, za svou ženskost jsem se spíše styděla a menstruace pro mne byla za trest. Mohla jsem se přetrhnout, abych pomáhala druhým, a sebe jsem stavěla na druhou kolej. Říct „ne“ a otevřeně to, co chci a co nechci, to byl nadlidský výkon.
Kde nastal bod zlomu, kdy jsi změnila směr a začala se na to dívat jinak? Proč?
K bodu zlomu a změně člověka postupně dovedou zkušenosti a okolnosti, ale velkými mezníky pro mne osobně určitě bylo období, kdy jsem začala tančit – to mi pomohlo cítit se ve svém těle lépe a sebevědoměji, za svou ženskost se nestydět, ale umět si ji užít a projevit, s grácií a noblesou, bez obhroublosti a podbízivosti často přítomné v médiích.
Tanec je pro mne dokonalý ventilátor a katalyzátor emocí – můžu díky němu znásobit svou radost a energii, i se vytančit ze vzteku a smutku.
Období osobní krize před několika lety mne pak přivedlo nejen k péči o tělo na hlubší úrovni, než je tanec, ale hlavně jeho propojení s duší, energií a emocemi, a kromě tance jsem se začala více věnovat těmto tématům a práci na sobě. Velmi obohacující zkušeností byl pro mne roční kurz Vědomé tělo u Reny Milgrom.
Velkým přelomem byl pro mne první kurz u Renaty Skálové Sahani v roce 2014, na který pak navázal jak základní, tak pokročilý kurz lektorky Školy pánevního dna. Ten mi předchozí zkušenosti a nasbírané vědomosti z práce s tělem a se ženami prohloubil, zasadil do pro mne smysluplného kontextu a ukázal mi nový směr, kterým se chci ubírat.
Na kurzu Vědomé tělo i lektorském kurzu Školy pánevního dna jsem také poznala léčivou sílu a podporu ženského kruhu a spoustu inspirativních žen.
K jakým výsledkům tě to dovedlo?
Že pohyb léčí tělo i duši a v tanci pohyb navíc propojíte s prožitkem z hudby a mnohem intenzivnějším procítěním emocí a napojení na tělo.
Že tělo je mnohem chytřejší, než si myslíme, a že se vyplatí s ním pracovat, naučit se ho vnímat, a hlavně ho poslouchat! Nezanedbávat odpočinek, dovolit si občas pořádně lenošit, ale zároveň nepodlehnout pocitu „dnes se mi nechce, nechám to na zítra“:)
Jak léčivý a podpůrný dokáže být kruh žen, které spolu nesoupeří, ale dávají si podporu a sílu, a jak očistné a inspirativní je sdílení našich příběhů.
Jak zásadní je v životě sebeláska a že je opravdu důležité se umět postarat o to, abych se sama se sebou cítila dobře a dokázala mít zdroj štěstí, lásky a radosti sama v sobě, nehledala ho v okolí a vnějších podmínkách.
Že naše tělo je zázrak, náš „domeček“ pro duši v tomto životě a prostředek, jak cítit, vidět, slyšet, vnímat, ochutnávat, hýbat se, tančit, milovat… A jak důležité je o něj pečovat, a nebrat ho jen jako „spotřebič“ – bohužel není tak snadné ho vyhodit a vyměnit za jiné…
Jaká je škoda, že u nás stále panuje vzorec, že pokud mi něco nejde perfektně, tak to raději nebudu dělat – lidé se pak bojí tančit, zpívat, tvořit, ale třeba i mluvit cizím jazykem – zkuste to s otevřenou myslí a hlavně pro radost, bez věčného hodnocení!
Kolik vědomostí nám od malička vtloukají ve školách do hlavy, ale že vlastně nemáme žádný manuál ani na péči o duši a vlastní pohodu, ani o své tělo. Nebojte se zkusit konzultaci s vyškoleným terapeutem – není blázen ten, kdo chce pečovat o svou duši. Naše myšlenkové vzorce nám mnohdy velmi komplikují život a proč si ho nezkusit zlepšit?
Co podle tebe nejvíce brání ženám v tom, aby si tuhle oblast svého těla zamilovaly?
V naší společnosti stále převažuje preference „mužských“ kvalit – myslet racionálně, vše dokonale plánovat, zvládnout, jet na sílu, a každý den plnit plán na 100%. Zatímco my ženy fungujeme v závislosti na svém cyklu – některý den fungujeme na 200%, ale jiný naopak potřebujeme „zalézt do nory“, a načerpat síly a propojit se se svým středem, abychom kromě racia podpořily i svou intuitivní stránku, emoce a jemnost (která nevylučuje sílu).
To je asi i jeden z důvodů, proč ženy nepřijímají svou cykličnost. Menstruaci vnímají jako velké zlo, které je omezuje, a mít pozitivní vztah k sexu a své sexualitě je stále tak trochu téma, o kterém se stydíme mluvit – ač jsme v době „sexuální revoluce“ a otevřenosti, skutečně intimní vztah a vědomě prožívaná sexualita je větší tabu než porno, kterého je plný internet.
Modelky z časopisů a dokonalé herečky ve filmech pak ženám přinášejí pocity méněcennosti, pokud nemají stejně dokonalá těla a tváře, jako ony, což nás vrací opět k tématu sebelásky a vlastní jedinečnosti bez potřeby se stále s někým srovnávat.
Co bys ženám poradila?
Tohle píšu nejen pro ženy, ale hlavně sama pro sebe – také si to stále musím připomínat, nemyslete si 😉
Je to sice už dnes trochu kliše, ale opravdu – MĚJTE SE RÁDY! Opečovávejte se, rozmazlujte, co nejlépe se starejte o své tělo, připomínejte si, čeho jste dosáhly, v čem jste dobré, co vám přináší radost, hledejte potěšení i v maličkostech všedního dne, nezapomínejte na vděčnost. Buďte sama sobě tím nejlepším „parťákem“!
Tančete – je tolik tanečních stylů – každá si můžete najít ten, který je blízký vašemu srdci a cítění. Pro mne osobně je srdcovka orientální tanec, který vám pomůže se propojit s vlastní ženskostí a více nacítit oblast pánve, ale na výběr je tolik možností! Nebo si zkrátka vytvořte svůj vlastní styl – pusťte si oblíbenou hudbu a dovolte tělu, ať se přirozeně hýbe, jak potřebuje… Ať už ze sebe dynamicky vyskáče a vytřese emoce, nebo smyslnými vlnivými pohyby boků povzbudí vaši ženskost…
A pokud vám není zrovna do tance, alespoň se jakkoli hýbejte – jóga, pilates, procházka v přírodě… Cokoliv, co pomůže vaše tělo udržet pružné, silné a zdravé, a vyplaví endorfiny.
Každý den si zaznamenejte alespoň jednu věc, která vám udělala radost – ať už do deníku, na papírek, který pak hodíte do velké sklenice a na konci roku si tu záplavu radosti připomenete, nebo můžete využít některou z mobilních aplikací. Posilujte vděčnost za to, co už máte.
Meditujte – naše mysl tvoří naši realitu – zkuste se stát jejími pány, a ne otroky. Pro začátek zkuste třeba čokoládovou meditaci, vsadím se, že vás bude bavit! Vezměte si kostičku čokolády a zkuste ji vnímat všemi smysly a soustředit se jen na ni a na „teď a tady“. S plným vědomím si ji nejdříve chvilku prohlížejte, vnímejte barvu, texturu, velikost… Poté k ní přivoňte a zkuste objevit co nejvíce vůní a její bohatost. Poté vložte čokoládu do úst a vnímejte její chuť, plnost, sladkost, všechny její odstíny a složky. Poté se zaměřte na pocit tající čokolády na jazyku, a jak sametově hladí vaše chuťové pohárky. Nakonec polkněte a chvilku si rozkošnicky vychutnejte nejen požitek z čokolády, ale i z napojení na své tělo a přítomný okamžik… 🙂
Dýchejte! Ač se to zdá jako samozřejmost, málokdo z nás opravdu správně dýchá. Udělejte si každý den na sebe alespoň pár minut (třeba před spaním), a dýchejte zhluboka až dolu do pánve, k pánevnímu dnu, s pocitem, že se chcete nadechnout až dolu do kalhotek. S nádechem se pánev rozevírá jako krásný bohatý květ do všech stran (dech cítíme nejen v břiše, ale i v bedrech a bocích), prostor v pánvi se zvětšuje, s výdechem se květ opět zavírá. S nádechem si můžete také představit, že do těla čerpáte novou energii a radost, a s výdechem z těla odchází všechno napětí, stres, bolesti, i emoce, které nás trápí.
Ať je vám ve vašem těle dobře, milé ženy, a pohyb vám přináší radost a potěšení!
S Vendulkou se můžete setkat na kurzech a seminářích a mim ojiné i v uzavřené online skupině Revoluce ženskosti, kde probíráme různá ženská témata a sdílíme své zkušenosti.